Prezident, který to nečekal, a kterého nikdo nečekal. Prezident dvou států, a nakonec vlastně podobný osud jako první TGM. Větší neformální vliv než reálná politická moc, lepší výkon pro zahraničí než pro domov. Václav Havel své politické cíle nakonec naplnil – dostal stát do NATO a dovedl ho na práh EU.

Říkalo se mu prezident zapomnění. Normalizace, které propůjčil tvář i hlas, neměla mít paměť, na naděje předchozí dekády měla naopak zapomenout. Nakonec ale zůstal hlavně tím, čím byl vždy – opuštěným mužem. 

Pomalu se začínají sbíhat nápady na ty, kteří by si od prezidenta zasloužili nějaké to vyznamenání. Vezmou to někteří tentokrát nebo budou zásadoví? Nebo jim vadil jen Miloš Zeman? A dostanou to Mašíni? A nebude se opakovat skandál s Bradym? A co Jan Tleskač? Jak jde v Čechách o medaile, neznáme bratra. V bonusu pak po čase zase zalistujeme několika knihami, které nás v poslední době oslovily. 

Když ho na jaře roku 1968 volili, budil velké naděje - důstojný stařec, který sjednotí národ, bude stabilizovat, bojoval v obou válkách, vytrpěl si svoje. Stačilo pár měsíců a byl na vedlejší koleji a už nikdy z ní nesjel. Jak napsal Zdeněk Mlynář, zvolili jsme si starého maršála, který byl životně spojen s maršály sovětskými.

Před sto lety umřel a před sto čtyřiceti narodil Jaroslav Hašek. A tak jsme se na oslavu vydali za ním na Lipnici. Trochu jsme hledali klíče od jeho domku, trochu koukali po kraji a nakonec se s kastelánem a místostarostou Lipnice Markem Hanzlíkem prošli Haškovým bytem. Na oslavu flamendra, humoristy a bohéma, ale i bolševického komisaře nebo legionáře dnešní reportážní díl komplet pro všechny. 

Stát vedl přes deset let, komunistickou stranu ještě déle. Za jeho vlády došlo k vyhlášení nové ústavy, skoro zkrachovala ekonomika, kterou se snažil reformovat, spisovatelé se bouřili, Slováci se cítili uraženi, až to všechno prezidenta nakonec smetlo. A přesto patří dnes spíše k těm zapomenutým. Jak se mu to povedlo?

Před 150 lety se narodil Antonín Švehla. Lídr agrárníků, zakladatel státu, jedna z nejvýraznějších figur první republiky. Přesto dnes v paměti společnosti nemá zrovna pevné místo. Čím to? V bonusu na Gazetistu a HeroHero probereme Andreje Babiše, který si chce koupit nezávislého historika, stejně jako seriál Volha a jeho reflexe, téma tradiční rodiny nebo hitlerizaci v podání poslance Jiřího Kobzy. Pestré to bude.  

Když v březnu 1953 krátce po sobě zemřou Stalin a Gottwald, vynesou události na Pražský hrad bývalého sociálního demokrata, následně komunistu s pověstí „toho, kdo potkal Lenina“, spisovatele a odborářského vůdce Antonína Zápotockého. Ve veřejném prostoru zbyla vzpomínka na „ušaté torpédo“ nebo „našeho Tondu“. Je to ale pravdivý obraz? Jaký byl podíl Zápotockého na politických procesech? 

A když už se podcast Přepište dějiny vyskytl jednou v Polné, nešlo odolat a vydali se po místech spojených s případem vraždy Anežky Hrůzové. Průvodcem nám byl Martin Růžička. Samozřejmě že došlo také na rekonstrukci některých svědeckých výpovědí. Mohl svědek Petr Pešák vidět Leopolda Hilsnera na místě činu? Uvidíme, jestli uvidíme.

Použité zvuky: Případ Leopolda Hilsnera (1999, režie: Petr Burian), Zločin v Polné (2016, režie: Viktor Polesný), Ano, Masaryk (1997, režie: Zdeněk Tyc), Historie.cs - Případ Anežky Hrůzové nekončí (ČT, 2021).

Synagoga v Polné hostila 24. března setkání více než stovky posluchačů s podcastem Přepište dějiny. Téma bylo nasnadě - případ Anežky Hrůzové a Leopolda Hilsnera, ale hlavně role T. G. Masaryka v něm. Co o případu psaly dobové noviny? Kdo brojil proti Masarykovi? A kdo to vlastně vyhrál? V bonusu vám pak nabízíme sestřih debaty, ve které se většina otázek stále točila kolem polenského případu. A stejné téma také tento týden ve středu v Deníku N.